Měsíc života v Kolumbii...

neděle 9. srpen 2009 01:32

... mě naučil spoustu věcí. Poznala jsem zemi, na kterou stoprocentně pasuje oficiální turistický slogan "Colombia, the only risk is wanting to stay". Díky neuvěřitelně přátelskému přístupu místních obyvatel už teď vím, že odjet nebude lehké. Na druhou stranu, že tu budu chtít zůstat zdaleka není jediné nebezpečí, které mi hrozí.

Zaprvé, hrozba okradení na mě číhá na každém rohu. Některým oblastem města, historickému centru zejména, je lepší se po setmění vyhnout. Historky o tom, kde byl kdo a jak okraden, slyším ze všech stran. Hlavní rada zní: nebránit se, poslušně odevzdat všechny cennosti a jít si po svých. Z tohoto důvodu nesmím nikdy opustit školu, kde pracuju, sama. Ani těch dvacet metrů na autobus nelze přejít bez doprovodu. Nepřeháním... nedávno jsme s kolegou čekali na autobus, když kolem nás projíždějící taxi zpomalilo a cestující na zadním sedadle se s námi začal družně bavit. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se kolem nás začíná tvořit hlouček lidí, ale kolega byl naštěstí pohotový, chytnul mě za ruku a odtáhnul do nejbližšího obchodu. Nechápala jsem, dokud mi kolega vyděšeně nevysvětlil, že ten člověk v taxíku se nás jen pokoušel zabavit, zatímco jeho kumpáni na ulici by nás obklíčili a následně okradli. Za bílého dne, na ulici, která rozhodně nebyla opuštěná. Radši si ani nechci představit, co by se stalo, kdybych si tenkrát konečně prosadila svou a šla na autobus bez doprovodu....

Zadruhé jsem se naučila, že domov nesmím nikdy opustit bez krému na opalování, slunečních brýlí, teplého svetru a deštníku. Počasí v Bogotě se mění z minuty na minutu. V jednu chvíli svítí slunce a za chvíli leje jako z konve. Díky nadmořské výšce 2600 m. dokáží i jen občasné sluneční paprsky pěkně spálit (vím z vlastní zkušenosti). Jakmile se zatáhne, může nastat ledová zima, takže ačkoliv jsme skoro na rovníku, chodí většina mých kolegů do práce v zimních kabátech.

Taky jsem se naučila domluvit si na volné odpoledne nebo víkend několik plánů najednou. Všichni Kolumbijci nadšeně slibují, ale nakonec skutek utek. Už vím, že když mě někdo na sto procent ujišťuje, že mi zítra zavolá a pojedeme na výlet, velmi pravděpodobně vůbec k ničemu nedojde. Na poslední víkend jsem měla domluvenou cestu do města Bucaramanga s tím, že mě kolega vyzvedne v deset hodin večer, sedneme na autobus v jedenáct a ráno jsme tam. Nikdo pro mě nepřijel, probudila jsem se druhý den ráno, oblečená na cestu, se sbaleným batohem u nohou. Naštěstí jsem měla najednou domluvené další dvě věci a nemusela jsem strávit víkend doma. Můžu z toho být rozčílená jak chci, takové chování je tu v podstatě normální...

Nakonec mě něco o životě v Kolumbii naučilo i soužití s místní rodinou. A totiž to, že sdílíme naprosto všechno. Nejen koupelnu (kdyby byla v bytě jedna, ale máme tu tři a přesto nemůžu mít jednu jenom pro sebe), ale pravděpodobně i můj pokoj. Předpokládám podle toho, že moje věci často za tu dobu, co nejsem doma, změní svojí pozici. Na jednu stranu, proč ne, alespoň se nemusím ptát o dovolení, pokud si chci v kuchyni vzít něco k jídlu. Na druhou stranu, když jsem našla svoje špinavé prádlo viset vyprané nad pračkou, trochu mě to šokovalo. Ani ten nejzazší šuplík mé skříně nepatří do mého soukromí.

I když to všechno možná nevyznívá pro Kolumbii moc pozitivně, jsem tu spokojená. Navzdory tomu, že neumím moc španělsky, se vždycky domluvím. Stačí zapojit ruce i nohy a hlavně úsměv. Ani nemusím otvírat pusu a všichni hned vědí, že jsem cizinka. Vítají mě ve své zemi, přejí mi krásný pobyt a ujišťují mě, že to tu zdaleka není tak strašné, jak si celý okolní svět myslí. Je to pravda, všichni Kolumbijci, nehledě na své sociální postavení, jsou šťastní. Na nic si nestěžují, netrápí je žádné starosti, dokud kolem zní hudba a dá se na ní tancovat, je všechno v pořádku. Tenhle pozitivní přístup šíří kolem sebe a mně stačilo jen pár týdnů, abych se jím nakazila.

Anna Žilková

MartinaMoc čtivě píšete00:114.9.2009 0:11:29
NULIJá jsem to věděla hned,16:289.8.2009 16:28:37
k l :) r aPřekladatelka?14:529.8.2009 14:52:19
EVAHezký a zajímavý článek,12:449.8.2009 12:44:34
VojtaMoooooc11:289.8.2009 11:28:18
NaďaMoc ráda08:419.8.2009 8:41:47
SvatavaAničko, klikám za ten06:569.8.2009 6:56:27

Počet příspěvků: 7, poslední 4.9.2009 0:11:29 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Anna Žilková

Anna Žilková

Tři měsíce v Bogotě na pozici učitelky angličtiny ve škole v jednom ze slumů. Kulturní šok, spousta problémů i nových a nezapomenutelných zážitků. Poznatky ze života deseti miliónů obyvatel tohoto kolumbijského velkoměsta.

Studentka z Prahy se špatnou španělštinou, která se rozhodla odjet na prázdniny do Kolumbie.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy