Maicol

úterý 28. červenec 2009 01:52

Colegio La Giralda a Bogotá v pozadí

Dnešní školní den začal příjemně. První hodinu se neučilo, celá škola se shromáždila v tělocvičně a probíhalo předávání diplomů nejlepším žákům osmého ročníku. To byla ovšem záležitost pouhého okamžiku, zbytek téměř dvouhodinové akce se věnoval něčemu úplně jinému.

Začali jsme zpěvem kolumbijské hymny, poté následoval zpěv bogotské hymny, pak jsme skládali přísahu, a hned ještě jednu a následně jsme znova zpívali kolumbijskou hymnu. Pan ředitel chvíli promlouval žákům do duše a zbytek programu už se skládal jenom z hudební produkce. Školní kapela (tři elektrické kytary a bicí) hrála opravdu příšerně, zejména když se k ní přidali ještě tři zpěváci. Nicméně sklidila nekonečný aplaus. 

 Během následující hodiny angličtiny s nejstaršími ročníky (procvičujeme průběhový čas, což v podání našich studentů spočívá v tom, že od boku střílejí různé verze stejné věty, než se trefí do té správné: I sing? Ne? tak I am sing?? Taky NE?? Jak to?? tak co třeba I am singing? Správně? Jupííí... jedeme dál... I eat. To není správně?? Jak je to možný????) jsem si vzpomněla, že jsem konečně donesla do školy dlouho slibované české peníze. Anglická gramatika se změnila v handlování o cenu desetikoruny v kolumbijských pesos. Studenti odkudsi z hloubky svých hlav vydolovali výraz "how much" a smlouvali se mnou o cenu každé mince. Bohužel jsem s sebou přivezla pouhých dvacet korun v drobných, takže jsem na tom moc nevydělala. Nejpopulárnější byla kupodivu koruna a taky dvoukoruna díky svému neobvyklému tvaru. 

Na konci hodiny dělám docházku a nestačím se divit nad vynalézavostí kolumbijských rodičů. Kolumbijci mají většinou dvě křestní jména a dvě příjmení (jedno po matce a druhé po otci). Některá jména jsou proto velmi dlouhá a než by se třeba takový Armando Esteban Javier Rodriguez podepsal celým jménem, chvíli by to trvalo. Jsou to ale hlavně křestní jména, která mě zaujala. Je na nich vidět, že domácnostem tu vládne televize. Ve třídách se najdou děti, jejichž rodiče evidentně sledovali seriál Beverly Hills, neboť potomci se jmenují Brandon a Dylan. I další děti, místo toho aby se pyšnili typickými španělskými jmény jako Andrea, Carolina, Santiago nebo Sebastián, nosí jména cizího původu: Michael, William a taky Wilson nebo Lincoln. Takových dětí je ale málo, neboť na většině jmen je vidět, že byla jenom někde odposlechnuta a poté přizpůsobena podle známého pravidla "piš jak slyš". A tak zaznamenávám přítomnost slečen Brigithe a Jhenifer, studentů jménem Jhon nebo Maicol. Jméno "Steven" se vyskytuje dokonce v několika variantách. Je tu Stive, Stiven a ryze španělská verze Estiven. V jedom případě se rodiče ve svém nadšení pro cizí jména ani nenechali zviklat faktem, že se jim narodilo děvče - vyvolávám studentku jménem Dennys Maikol. Připomíná mi to mého mexického známého, jehož rodiče dosáhli nejvyššího stádia vynalézavosti, když svého syna pojmenovali Lenin (Sanchez Calderon). 

Anna Žilková

NULIMoc dobré,09:2531.7.2009 9:25:44
jan kouřilDěkuji10:4328.7.2009 10:43:16
NaďaMoc dobře09:5628.7.2009 9:56:26
PihaSměnný obchod08:4728.7.2009 8:47:31

Počet příspěvků: 4, poslední 31.7.2009 9:25:44 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Anna Žilková

Anna Žilková

Tři měsíce v Bogotě na pozici učitelky angličtiny ve škole v jednom ze slumů. Kulturní šok, spousta problémů i nových a nezapomenutelných zážitků. Poznatky ze života deseti miliónů obyvatel tohoto kolumbijského velkoměsta.

Studentka z Prahy se špatnou španělštinou, která se rozhodla odjet na prázdniny do Kolumbie.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy